Herní průmysl ušel za šestnáct let, co je s námi GTA, obrovský kus cesty. Ale její tvůrci jsou prostě géniové, když celou dobu dokázali držet vysokou laťku kvality. A to se podařilo jen minimu herních sérií, které mají kořeny v devadesátých letech. A přitom první trailer pětky mě naštval svým depresivním zasazením do Kalifornie v době recese a později jsem nevěřícně kroutil nad zprávami o třech hratelných postavách. Jenže trailer není hra a Rockstar není UbiSoft. Autoři nás nechali skrz preview jen letmo nahlédnout do světa, ve kterém se pětka odehrává. A hráčům díky tomu připravili mraky překvapení.

Přitom začátek GTA 5 se příliš neliší od svých předchůdců. Mladý černoch Franklin bydlící se svou šílenou tetkou v malém domku v hispánském předměstí Los Angeles, vlastně Los Santos. Snaží se přežít další den a vydělat pár doláčů. Tu poškádlí svištícími kulkami konkurenční gang, jindy pomůže závislému kámošovi neztratit práci v odtahovce nebo pro arabského vyčůránka prodávajícího ojetá auta ukradne pár naleštěných modelů. A po těžké práci si sedne na kanape, zapne telku a dá si jointa. Ovšem už po prvních pár hodinách hry, kdy můžete hrát pouze za Franklina, je jasné, že po čistě příběhovém experimentu ze čtyřky se vrací aktivitami nabušený svět jako v GTA: San Andreas.

Odhalení všech povahových rysů tří postav
V žádném případě to neznamená, že by příběh nestál za řeč. Naopak, je tím nejlepším, co jsem zatím v téhle gangsterské sérii zažil. Franklin je nejnormálnější z trojice a jen se snaží vyhrabat ze zaplivaného sousedství. Michael se mi ze začátku zdál nejsympatičtější, protože je nejblíže mé představě normálního života. Má peníze, má rodinu, hraje golf a tenis. Jen se mu v životě nic nedaří. Zato Trevor je nespoutaný satan, kterému není nic svaté. Na své základně v poušti vaří pro sebe i ostatní drogy, prodává zbraně a terorizuje sousedy. Jasné archetypy, že? Ale nic není černobílé a mnohokrát jsem si během mých téměř třiceti hodin strávených v tílku, saku nebo smradlavém krvavém tričku jednoho z hrdinů říkal: "To je magor", "To je chudák", "Toho fakt nesnáším".